ODCHOV DISCUSŮ

            Jen jediné Vám zcela mohu na tom to místě slíbit vážení akvaristé! Přečtete-li dobře tyto řádky, které nyní následují, není tu žádná záruka, že se stanete perfektními chovateli discusů a především, že budete úspěšní. Byla-li by věc tak jednoduchá, nebyli by „Bierdockelfische“ česky „ryby – pivní tácky“,  jak je Karl Knaach jednou pojmenoval, počítány mezi ryby s problémy a pro mnohé, kteří zde problémy hledají, by pokusy s chovem byly jen o polovinu zajímavé.                                                                             

            Mluví-li průměrný akvarista (nemá to být prosím snižování) o discusích, míní zpravidla hnědého discuse. Nároky jiných druhů nebo odrůd jsou ještě trochu výše nebo se za takové označují. Jestli-že ovšem máme náhodou někdy chovný pár posedlí třením, (vyskytují se takové) pak se určitě tře. Jestli-že však tu potom nejsou správné podmínky prostředí pro mladé rybky a nebo už ani pro jikry, pak byla snaha rodičů zbytečná. Při chovných pokusech s diskusemi (stejně jako s mnoha jinými rybkami), které v přírodě žijí v měkké vodě, nutno dbát přírodou dávných vlastností, např.u vytřených jiker.

PROČ NEMŮŽE JIKRA DISCUSE PŘEŽÍT VE TVRDÉ VODĚ

             Různé tekutiny mají různý tlak. Je-li voda se značnými minerály, tedy tvrdší než buněčný obsah jikry, poškodí se tato silně diferencí tlaku, což pak vede ke ztrátě jednotlivých jiker nebo celého výtěru. Jednak rozdíl v osmotickém tlaku mezi jikrou a semennými buňkami, které jsou obklopeny tenkou blánou a na druhé straně obklopující voda zapříčiňují, že se tak zvanou osmosou (tlak způsobující průnik ve vodě rozpuštěných  látek stěnou, v daném případě stěnou jikry) odebírá voda z vnitřku membrány  Ježto je koncentrace vody v jikrách dána zákonitě přírodou, jikra po takové ztrátě vody nemůže dále přežít. Odumírá a zhoubovatí – jak většinou zjednodušeně říkáme. Tento osmotický tlak, který není nic jiného než vytvoření rovnováhy uvnitř a na venek jikry, nutí chovatele, aby chovným párům a tím i jikrám, poskytli chovnou vodu, která je přizpůsobená tlaku roztoku uvnitř jikry. Malé odchylky se z buňky ještě regulují, větší způsobují svraštění (odnětí vody v důsledku slabého tlaku z vnějšího prostředí).                              

            Pro chovatele discuse plyne tudíž při kvalitě našich domácích vod vždy nutnost, aby minerální obsah výchozí vody snižoval (viz. Předchozí kapitola).                                                                Musí tu být snaha, aby ryby byly chovány pokud možno přirozeně. K tomu se společná nádrž nehodí. Protože discuse v přírodě žijí bez rostlin, není tedy třeba, aby rostliny byly v akváriu. Na druhé straně by mohl mezi zvířaty nastat určitý druh paniky a proto musíme počítat s jejich vyhledáváním úkrytů. Tomu vyhovíme, dáme-li do nádrže několik zavěšených kořenů, pod které se ryby mohou postavit, nebo silně difusní světlo (rozptýlené světlo, které ve spojení s vodou zpravidla hnědě zabarvenou, skýtá také určitý druh zastínění).                                  Ježto jsou světelné poměry ryb v domovině značně kalné (nejasné), postačí jim když na úprku před predátorem odplují o půl metru a již jsou z dohledu. Jak již bylo na jiném místě popsáno, je třeba, aby dno nádrže bylo přehledné. Nedoporučujeme proto pokrýt dno půdou (myšleno asi zeminou) pro čistý chov. Při hladkém dnu nádrže lze odsát veškeré zbytky krmiva a zbytky nestrávené potravy, aby se zabránilo tvoření nitrátu (tj. dusičnanu).

ROZDÍLI V POHLAVÍ

             Protože rozdílnost pohlaví u discuse nelze skoro vůbec poznat (jen „staří zajíci“ poznají pohlaví na chování a to ne vždy), nestačí koupit dvě ryby v naději, že jsem získal páreček. Necháme utvořit pár tím, že dáme dohromady 6 až 8 mláďat. Protože discuse netvoří pevné revíry, nýbrž nádrží táhnou jen v houfu, nelze vycházet z toho , že by snad samečkové bojovali o revír. Boje o pořadí se odehrávají jinde a jako vítěz je většinou nejsilnější zvíře, přičemž se zdá, že pohlaví tu nehraje roli. (viz. Kapitola „chování discuse“). Při tom se strkají,drží se za tlamky, s hubou tluče a dávají štulce do boku. Zejména při krmení je možno u polodospělých (dospívajících) jedinců, pozorovat jak se značně podrobují povolně pořadí o přednosti.                                                                                                                                          „Šéf“ je vždy první u krmiva. Jestli ho někdo nedopatřením předejde, ihned je volán náznakem k útoku k zachování pořadí. Jen zřídka si tu zahraje nejsilnější ryba na tyrana, jako to lze často pozorovat u jiných druhů rodin. Vylovíme-li šéfa z nádrže, mění se také mezi zvířaty celé pořadí, jako by bylo nově stanoveno. Není tu tedy žádného „vída“ (zástupce), který by automaticky postupoval, nýbrž dojde k novým volbám.

TVOŘENÍ PÁRŮ

             Tvoření párů není jako u jiných okounů, honěním (vyváděním, shonem, ruchem apod.) a hrubou silou. Zvířata plavou opatrně (klidně) jeden k druhému, okolo sebe, jeden okolo druhého. Mnohdy také stojí klidně pohromadě se skloněnou hlavou. Jestli že chovatel nabídl již vsazením keramické vázy se substrátem, dochází již po krátkém zatřepání k příjmu (požírání) tohoto substrátu.                                                                                                                             Potom následuje více či méně vydatná „orgie čistky“, při čemž obě ryby svými tlamkami pečlivě očistí místo pro vytření od všech nečistot (řas apod.). Není-li takového substrátu, kameninové vazy, vezmou si rybky i jiné substráty se zálibou. Mohou se však později projevit jako méně vhodné, i když se vylíhnutá mláďata případně sesunou z listu rostliny a opadnou na dno. Na kameninové váze s jejími šikmo spadajícími stěnami se mládě přece jen zachytí. Bude-li plocha svislá, nebylo by ani tohoto zachycení. Projevilo se také výhodné dát pod kameninovou vázu převrhnutý zvon z plexiskla na sýry. Zmítající se mláďata spadnou pak každopádně do blízkosti substrátu.                                                                        Dosud se moje rybky vytřeli ve večerních hodinách. Je to zkušenost, kterou mi převážně potvrdili i jiní chovatelé. Výtěr oba rodiče společně ovívají. Při této proceduře se dostává výtěru ovíváním, (působením prsních ploutví) vody nasycenější kyslíkem. Při tom je důležitá, stejně jako při procesu vytření s následujícím oplozením, dobrá harmonie obou rodičů. Bohužel, se ale ne vždy vyskytne,že staří své jikry sežerou.  

PROČ STAŘÍ SVÉ JIKRY POŽÍRAJÍ

             Nikdo asi nemůže dát konkrétní odpověď. Některé páry jsou patrně mladé a nezkušené. Chybí jim správný instinkt. Po několika výtěrech požírání ustává. Někteří jedinci se mohou stát notorickými požírači jiker. S nimi se chov nepodaří. Jde-li tu o samičku je to zlé. Samečka můžeme přelovit. Pro chov je ztracen. A samičku  se můžeme pokusit svést s jiným samečkem u něhož vášeň k žravosti není projevena a chov se může podařit.                             Kdo se chce věnovat chovu discuse, nesmí být člověk netrpělivý. Tyto ryby neznají nic o dnešním stresu, nepřipouští, aby na ně působil. Chov se vyvine v převážných případech ve hru trpělivosti. K tomu přistupuje chovatelská zkušenost a jakýsi jemný postřeh. Důležité je pozorování ryb, studium jejich návyků, abychom se vyvarovali pozdějších chyb. Kdo nezná své ryby jednotlivě, má nevýhodu.                                                                                                                   Jsou také chovné páry, které dovedou doslova ničit chovateli nervy, ale také páry, které se po nějakou dobu bez přerušení třou a vychovávají mladé. Může také dojít u některého chovu, že rodiče nevylučují žádný kožní sekret, což je situace, která staví chovatele před velký problém. V takovém případě musí volit, buď nechat ryby zahynout, nebo se pokusit o umělí odchov (viz. Die Discus – Hochzucht). Asi zřídka budeme schopni podstrčit mláďata jinému chovnému páru, který právě vyvádí své mladé. Většinou se samozřejmě jedná o velké výjimky, které by nikoho neměli znepokojovat.

  VYLÍHLÁ MLÁĎATA

             Vylíhlá mláďata, která se líhnou z jiker asi po 60 hodinách při teplotě 30°C (z části za pomoci rodičů, kteří je vykousají), jsou ihned rodiči opatrovány. Mají malé, nepříliš dlouhé hlenité vlákno (asi jako závoj) na hlavě, s jehož pomocí je rodiče zavěsí na nové místo substrátu. Říkáme tomu, že jim rodiče „stlali jinde“. Často dochází k tomu, že se takto zavěšené mládě silným zmítáním osvobodí a pomalu se po keramické váze sklouzne. Většinou tato příhoda neunikne pozornosti rodičů a mládě ihned sezobnou a přilepí je do hnízda. Zde poznáme jak je důležité lehce přehledné dno akvária, nikoliv jen pro chovatele, ale také pro rodiče rybek. Může se stát, že rodiče ustelou svým mláďatům vícekrát. Asi po 60 hodinách po vylíhnutí je žloutkový vak stráven a mláďata plavou volně. Nyní oživují boky plochých rodičů (jako tácek na pivo), které jsou pokryty našedivělým hlenem. Vezmeme-li si na pomoc lupu, rozeznáme, jak rybky svou potravu obírají ze stran rodičů. Často se hovoří o kojících rybách, protože se asi zpočátku mělo za to, že mláďata si berou svou potravu na některých místech těla po způsobu savců.                                                                                                     Asi po dvou hodinách dochází mezi rodiči ke střídání a to tak, že střídající partner se postaví vedle druhého a ten prudce vyrazí kupředu, takže mladí opadají, protože mu nestačí, avšak nalézají u druhého rodiče novou potravu. Ryba, která se zbavila svých mladých, myslí teď zase na sebe. Po krátké přestávce pluje klidně akváriem, stále trochu vzdálená od druhého partnera, který vede své mladé, aby si sehnala potravu pro sebe.                                             Rodiče berou v tuto dobu relativně málo potravy. Má se tedy krmit úsporně a dávat potravu rychle klesající ke dnu. Komáří larvy, které volně plavou ve vodě a přitom sebou škubají, mohou rodiče přinejmenším zmást a rozčilovat. Večer v hodině, kterou si rodiče mladých zvolí, ukládají své mladé ke spánku. Částečně jsou mladé stále ještě připnuty na substrát, až konečně šlemovité vlákno zmizí. Potom odpočívají mláďata na dně, stále pod dohledem jednoho z rodičů. Bylo již doporučeno, aby po dobu těchto prvních týdnů svítilo světlo ve světnici natolik, aby rodiče přes slabé osvětlení mohli mít mladé na očích.                                                                                                                                                                                              Přeměna kožního sekretu na cizí potravu platí za jeden z nejobtížnějších výkonů při vyživování mláďat. Chovatel je tu také odkázán na spolupráci rodičů. Jsou to oni, kteří mláďata, nastane-li doba, uvádějí do mraku Artemis, aby jim ukázali, kde naleznou potravu. Jakmile jedna z rybek započala s požíráním této nejmenší potravy, bleskurychle jí ostatní napodobují a mláďata, která jsou stále hladová, si potom nacpou bříška. Ale i tady platí to, co se stále všude hlásá. Málo a častěji je lépe. Kapacita příjmu těchto malých rybek je pochopitelně omezená. Nemáme proto nikdy krmit přespříliš, ale dávky opakovat v odstupech po 1 – 2 hodinách. Opětně nutná přeměna po 8 – 10 dnech po vylíhnutí na větší potravu, vyžaduje plnou pozornost chovatele. Rybičky jsou teď 5 mm velké a lze je lépe pozorovat. Některé lze pozorovat, jak se stále ještě příležitostně přiživují z povrchu těla rodičů. Snad se jim zdá kožní sekret lepší a tím mají k dispozici stravu smíšenou. Asi po 14 dnech po vylíhnutí se začínají nejsilnější mláďata poznenáhlu od rodičů odstavovat. Vrací se přirozeně pod ochranu rodičů, avšak pomalu si berou svou potravu také ze dna a nabývají stále více na samostatnosti. Přitom jsou však doprovázeny a podporovány svými rodiči.                      Žvýkají svým mláďatům příliš velkou potravu, dodávají jim tím chuť k jídlu a ukazují jim co všechno mohou v budoucnu požírat. Mají-li být rybky v budoucnu navyknuty na zvláštní potravu, pak je čas, aby byly na příjem této potravy navyknuty. Nyní lze velikost potravy pomalu stupňovat až na konečnou velikost. Asi po 6 týdnech dosáhly rybky velikosti 3 – 5 cm délky. Jsou již natolik samostatní, že mohou být přeloveny od svých rodičů do chovné nádrže. 

NAZAČÁTEK