JAK CHOVÁME DISCUSE V AKVÁRIU

            Přiměřeně k jejich životu v minerálně chudých a tudíž měkkých vodách Amazonky, měli bychom rybky chovat v podobných podmínkách. Voda Amazonky nebo její přítoky je podle mínění více nebo méně kyselá. Při tom záleží často na tom, mluvíme-li o míšení vody, které řeky a typy vod se mísí. Ale discuse hned nehynou, když voda pro jednou neodpovídá těmto podmínkám. Mezi chovateli discusů je mnoho známých lidí, jež by chtěl mnohý následovat. Tito staří zajíci jsou, ale autoritami, které se již nezabývají chovem těchto ryb. Prožili v tom léta ne-li desetiletí, aby vnikli do tajů chovu discusů a všech těch příjemných a nepříjemných původních jevů. Vodička v níž jejich rybičky plavou je stejně ta nejlepší, co si můžeme představit. Vešlo ve známost z různých článků, že je velmi těžké chovat discuse. Tomu nemohu já, který má za sebou rovněž více než dvanáctiletý chov discusů přisvědčit.

Nezapomeňte!!!!!!!!!!!!! Mluvím o držbě nikoli o chovu!!!!!!!!!!!!!!!!

            Na mích různých bydlištích byla voda také rozdílná v jejím složení. Záleží také na rybách, které si koupíme. Pocházejí-li ze zdejších chovů, jsou již značně lépe přizpůsobeni tvrdším podmínkám. Pocházejí-li z Východoasijských pozdějších chovů, pak bychom se měli pokusit o vypátrání v jaké vodě byli discuse chováni. Takové ryby jsem zatím nepěstoval. S přímími importy z Jižní Ameriky je třeba každopádně zacházet opatrněji, protože nemají a nemohou mít tak dlouhou dobu zdomácnění za sebou jako třeba ryby z pozdějších chovů, které přišli na svět již v naší vodě. Měl jsem před lety různě hnědé discuse za tvrdosti vody asi 18:. Pocházeli z pozdějších chovů a byli odchovány za tvrdosti vody kolem 6 dgh. Po celou  dobu jsem se o PH hodnotu nestaral. Ryby byli krásně čilé a plavala po pěti v nádrži 200 l. Teprve když se jeden pár oddělil a jednoho dne se začal třít, musel jsem se zajímat také o PH hodnotu. Jelikož  ryby své jikry požrali, byl problém vychovat mladé z prvního tření. Zklamán a natěšeny jsem měl dost času se na další tření připravit. Za tehdejší doby jsem ještě neznal prostředky, které máme dnes k dispozici, abychom proti děravé nemoci podnikli něco, co zaručuje úspěch. Také jsem tehdy tuto samička následky této nemoci pozbyl, ale poštěstilo se mi za dva roky na to s nepatrným nákladem, ale za lepší připravenosti také chov. Nyní nemá být pojednáváno o odchovu, nýbrž tolika o chovu ryb. Jak vyplívá z měření vědců a amatérů udržuje se teplota vody v domovině  těchto ryb je stále mezi 28-30 stupni. K tomuto omylu došlo zřejmě tím, že zejména vědci, kteří svojí cestu museli naplánovat již předem, cestovali do oblasti Amazonkyv době chudé na deště. Nyní přiváděli řeky a potoky méně vody, měli mělčí místa a proud vody byl menší. Voda se silněji oteplovala. Nyní odnáší hlavní, zejména hlavní proud Amazonky ohromné množství vody, ale rychlost toku je v důsledku toku nepatrných výškových rozdílů v ročním průměru malá. Tolika za povodně, když za tání dosáhnou vody  z vysokých And rovinatou oblast, přibývá na rychlosti. To má za následek, že se nejen ohřátá voda rychleji pohybuje v před, ale že musí být také u dna chladnější. Moje vlastní měření počátkem května 1973 poskytla při povodni (vysoké deště) hodnoty, které byly těsně na 26 stupni. DR.Gaisler  referuje o jedné zóně smíšené vody v Rio Branko, ve které S.diskuse plavali jen ve 25,4 stupních.                                                                                                            Od doby kdy to vím zařídil jsem ve své nádrži stav teploty 26,5 stupně,  který příležitostně, ale ve větších intervalech nepatrně asi o 1,5 stupně měním. Moje rybičky jsou čilé a žerou výborně. Možno též od chovatelů discusů slýchat, že jejich rybky tu a tam nastoupí hladovku.To nelze jen tak lehce přehlédnout, ale o tom nemohu referovat, protože se mi to u mých ryb ještě nestalo. K tomu musím říci, že jsem nikdy nebyl pro příliš velké exponenty. Discuse žerou rádi červíčkovou potravu, proč by tedy neměli dostat. K tomu jsou nítěnky nejsnadnějí k dostání, nechceme-li, nebo nemůžeme-li sami jít na tuto potravu do tůní a louží. Předpokladem je ovšem při dnešním stupni znečištění vod v našich řekách a potocích, že tato zvířata jako potrava byla předem velmi dobře propláchnutá.Tu se ani nelze bezpodmínečně spolehnout na práci obchodníka, nýbrž postavíme tento většinou drahý pokrm na jednu noc v ploché misce ze skla nebo umělé hmoty pod kapající vodu, přirozeně nelze krmit výlučně touto potravou.To platí zejména tehdy, máme-li v úmyslu získat ryby pro chov. V takovém případě by se měla chuť ke tření podpořit hormony ve formě pokud možno černých komářích larev a podobných proslulých krmiv-červíčkovitých. Také bílé komáří larvy a malý říční ráčci patří k vyhledávané pochoutce, která se jim zpravidla nedostává. Přes značně jednostranné krmivo spočívající ve zmíněných červíčcích není nikoho z mých přítomných, známých, který by věděl něco o odpírání potravy jeho chovanců.                                                                                                   Nyní není problém v důsledku dosažitelnosti druhu krmiv a v mnohých případech je jen třeba podniknout několik pokusů, i když nejsem přítelem mnoha experimentů. Discuse žerou červíčkovitou potravu, je to známo, naproti tomu není známo, zda ji požírají jen tehdy, pohybuje –li se. Často se slýchá o škrabaném  hovězím srdci jímž se ryby krmí. Ted´, ale mnohý nemá o škrabání velkou představu a proto tuto zkoušku nehodlá udělat. To ale není praví fanda discusů, ale fanda poloviční. Pro všechny, kteří to ještě neznají necht´ poslouží tento recept:                  Koupíme telecí , vepřové nebo hovězí srdce, která nařežeme po odstranění všech trubiček a mastných přívěšků na kostky 3x3 cm velké vložíme do misky z umělé hmoty a dáme zmrznout. Většinou používáme srdce hovězí nebo telecí, které je o něco dražší. Srdce vepřové je sice trochu světlejší v mase, ale ryb ho berou taky. Je-li maso zmrzlé, může se nastrouhat na kuchyňském struhadle, které má otvory o velikosti asi 2 cm. Jinak se maso může také namlet na mlýnku na maso. Takto zpracované srdce mají ryby moc rády. Před nedávnem jsem srdcem zase krmil ryby, které byly jeden až dva roky staré a nikdy jim takové krmivo nebylo nabídnuto. V pokusu to vzali hned. V pokusu jsem šel ještě dal a nabídl jsem jim maso sépie obecné. Žrali ho také, nikoliv však v každém množství, ale přece jen ho neodmítali.

ROSTLINY ANO NEBO NE

            Je to další otázka, která nemusí být závislá na výsledku chovu discusů. Kdo má ryby jen tak pro okrasu, tomu lze naprosto doporučit rostliny s pískovým dnem. Určitá čistota musí být v každém akváriu. Je třeba si udělat čas na pravidelné odkalování. Nádrž pro discuse se všeobecně opatřuje kusy bažinatého dřeva a není proto obtížné méně choulostivé rostlinky jednoduše zamáčknout pod kousek kořenu. Další část kořenového dřeva má být upevněna na straně u stěny tak, aby se nedotýkala dna, nýbrž aby na polovině výšky akvária dřevo čnělo od zadní stěny nebo ze strany do nádrže. Jak je známo z přirozeného života ryb, žijí také stále na místech, kde jim dřevo poskytuje úkryt. Jež to jim v akváriu neposkytujeme žádnou kalnou , nebo tmavě zabarvenou vodu, musíme na druhé straně dbát na to, aby defensivní potřeba ryb, vyhledávat pod takovými kořeny úkryt za dne nebo noci, byly takovým opatřením uspokojena. Kdo chce discuse odchovávat, upustí beztak z hygienických důvodů dna a rostlin od jejich použití skoro úplně, jak jsem poznal u mnoha chovatelů. Toliko jediná kosatcová rostlina z Amazonky v misce nebo trojhranu z kořenů, nalézají ještě u chovatelů milost. Jinak si navykli nemít v nádrži žádnou překážku, aby dno mohlo bít každého dne večer odkaleno. Toto přání co možná nejpřísnější hygieny je pochopitelné, protože každý chovatel baží na konci svého přání po mnoha letech, také po zisku, který odpovídá ceně mnohdy vysokých nákladů.                                                                                                                                                                                              Dostatečný prostor pro plavání a držení podle druhu má být při pořizování discusů pokud možno zajištěno. Pod pojmem dostatečný prostor pro plavání rozumíme nejen vlastní prostor, nýbrž také množství obklopující vody. Důležité je to pak tehdy, chováme-li ryby v měkké vodě a z domácího vodovodu teče tvrdá nebo částečně tvrdá voda. Ježto se v takovém případě musí měkčí voda zvlášť upravit a z části třeba z dálky i dovést, jeví se být příznivější, aby se tyto práce prováděli najednou ve větším rozsahu, než když se tak děje každých 14 dní v menších etapách. Dobří chovatelé discusů počítají pro své ryby 50 l vody na každé dospělé zvíře. Známí chovatelé své páry chovají v nádržích o 350 l. Není radno držet discuse společně v jedné nádrži, ačkoli je možno být jiného názoru. Ve vlastní nádrži popsané na jiném místě, v němž se ryby pří 18 dgh vytřeli, byly také s jinými rybami pohromadě, ale nejsem si nikdy pochopitelně jistý, zda se v takovém případě a při výtěru ryb, také cizí ryby jejich jikrami nenasytí. Nemusí to být jen rodiče. Všeobecně lze říci, že to co platí pro jiné ryby, je zde správné.Při chovu je účelné, abychom udržovali chovnou nádrž v čistotě a aby byla přehledná. Má se tudíž upustit od umístění rostlin a především od nekontrolovatelné půdy stejně jako u jiných ryb. 

VÝMĚNA VODY

            Doporučuje se, aby k výměně vody nedocházelo v příliš dlouhých intervalech. Jak známo, jsou discuse ve své reakci velmi citlivé na odpadní produkty ve vodě. Lze tedy dospět k míře, která se musí orientovat podle poměru velikosti nádrže a počtu ryb. Precizně vyjádřeno „ čím větší akvárium a čím méně ryb obsahuje, o to méně často musí být voda měněna. V oblastech, ve kterých není výchozí voda z vodovodu měkká, musí být vylepšována. To lze provést buď přísadou měkké vody z jiných zdrojů nebo destilovanou vodou.

JAK ZÍSKÁME MĚKKOU VODU

            Na tomto místě bych chtěl jenom vyložit, jak lze sestavit z různých typů vody, vodu podle přání. V základě známe 3 druhy vody, kterými můžeme vylepšit tvrdší vodu vodovodní. Je to voda: dešťová, destilovaná a nebo měkká voda z pramenů nebo jiných oblastí.

DEŠŤOVÁ VODA

            Ježto se voda dešťová tvoří vypařováním, je všeobecně velmi měkká. Je skoro úplně zproštěná od rozpustných minerálů. Protože však je naše ovzduší již velmi silně znečištěno, nemůžeme se již spolehnout na čistotu a kvalitu takové vody. Jen v případě jsou-li průmyslové závody vzdáleny na venkovských oblastech, můžeme si spočítat šance na získání dešťové vody, která by byla chemicky poněkud čistá. V takovém případě si můžeme pomoci způsobem kutila, tj. pořídit si podstavec, který pokryjeme igelitovou plachtou. Ze střech tekoucí voda má zejména po dlouhém suchu přece také nečistoty, které se za dlouhou dobu na střeše usadili a propustili a tato voda pro naše discuse není vhodná.

DESTILOVANÁ VODA

             Kdo si sám nedovede vyrobit destilovanou vodu, neměl by jí odebírat u tankovacích (čerpadel), nýbrž v lékárně. Při trvale větší spotřebě bychom si také mohli koupit zařízení, které takovou práci opatří. Je samozřejmé, že takové zřízení má svou cenu. Kutilové by si měli přečíst díloWaserkunde dis aguaristiche Praxi, od Dr. Rolfa Giestera. Nesmíšená destilovaná voda je přirozeně pro pěstování jakýchkoli   ryb nepotřebná. Je mrtvá. Teprve smíšení s normální vodou je možno jí použít pro pěstování a chov akvarijních ryb. Musíme pochopitelně vědět, jaké hodnoty má voda z vodovodu, protože množství přidávané vody se musí řídit obsahem minerálu naší vody z vodovodu. Přitom musíme brát v úvahu, že i karbonové (uhličitanové) tvrdosti má vodivost asi 30 mikro S a také střední hodnota destilované vody je většinou ještě 2 mikro  S, vycházíme-li z toho základního poznání, můžeme vodu mísit z metodami:

           1)Hledání poměru míšení při znalosti hodnoty vodivosti v mikro S. Máme k dispozici vodu z potrubí i z vodovodu ) s karbonální tvrdosti I5“ 15x30 u S. Požadována voda pro chov má mít ale vodivost 50u S. Z toho tedy vyplývá s přihlédnutím ke zmíněným 2 u S u destilované vody tato směs:

            Výsledek:

            Musíme 48 dílů vody z potrubí mísíme s 400 díly dest.vody, abychom získali chovnou vodu o 50 u  S. vodivosti.

            Příklad:

           2)Hledání poměru směsi při znalosti karbonální tvrdosti, máme zase k dispozici vodu z potrubí s karbonální tvrdostí  15“. Požadována chovná voda má mít ale jen jeden stupeň RH.   Přihlížíme-li 0“ KH destilované vody, vyplyne tato směs:

            Výsledek:

            Musíme I díl vody z potrubí smísit se 14 díly dest. vody, abychom získali chovnou vodu o 1“ KH.

           Jak již bylo popsáno v Lighxmerister Buch č.1029, byla destilována voda získávána v dřívějších letech odpařováním a následovným ochlazením. Dnes se stalo módou vyjadřovat se vědečtěji. Mluví se o výměně iontů (anionty –kationty ). Ve své knize Das richtige agerarie –Waser (LE 72) jedná Guster Schmidt také o tématech, které jsou pro chovatelé diskuzí zajímavá. Přitom je bud´ poukázáno na to, že měření již nepatří pro amatéra mezi nemožnosti. Měřidlo vodivosti, které vydala firma Tunze udává přesně příslušné hodnoty vody způsobem jednoduše čitelným. Použitím tranzistorů byl při výrobě umožněn kapesní formát.

OKYSELOVÁNÍ VODY

            Okyselování vody se může dít třemi způsoby: přidáním kyseliny (např. fosforečné), přidáním rašelinového extraktu (výtažku), nebo filtrováním resp. Okyselením přes speciální nádobu za pomoci vláknité rašeliny.

            Použití kyseliny fosforečné je trochu problematické. Lze to provádět jen za stálého měření PH hodnot, přitom pomalu a za stálého vydatného vzduchování. Také ve velkém akváriu může několik kapek, příliš mnoho nebo rychle dáno, způsobit otravu kyselinou a tím podpořit bujný růst nežádoucích řas.Proto by měl chovatel discusů svou vodu okyselovat slaběji reagujícími substancemi (látkami), získanými z rašeliny. Používání vláknité rašeliny se osvědčilo u většiny chovatelů jako nejpohodlnější a současně nejpoužívanější metoda. Zavařovací sklenice s nálevkou a vzduchovacím kamenem není sice žádná pěkná věc, ale většinou postačí již jen jedna náplň, aby se vodě dostalo na několik týdnů zásoby kyseliny. Kutilové si mohou pořídit zvláštní přístroj k okyselování vody, který lze umístit skrytě v zadním rohu akvária. Naštěstí především pro techniky, méně zkušeného akvaristu, jsou dnes regenerační měřidla skoro pro všechny obory v činnosti ke koupi, takže problémy s měřením jak jsou známy z dřívějších let, již minulostí.

NAZAČÁTEK